O obci

Naši vesničku naleznete v jednom z nejkrásnějších koutů východních Čech. Orlicko je proslulé svými přírodními krásami, slavnou historií a bohatstvím kulturních památek. Je to kraj svou podstatou velice drsný, ale snad právě proto se stal domovem lidí pracovitých, pohostinných a upřímných.

Petrovice sice patří mezi nejmenší obce ústecko orlického regionu, ale každý, kdo je navštíví, nebo tudy jen projíždí, si je zapamatuje, a rád se sem vrací. Zaujmou už svým zasazením do malebného údolí, sevřeného zvlněnými kopci s dosud nádhernými lesy. Původní obyvatelé vytvářeli půdorys svého budoucího domova citlivě, s ohledem na charakter krajiny a možnosti hospodaření. Tradiční podobu připomíná několik starých chalup a hospodářských usedlostí. Letité lípy, pečlivě udržovaná boží muka a poetické názvy některých míst na nás ještě dýchnou kouzlem, čistotou a tichem starých časů. Novější výstavba vznikala postupně a zachovala dosavadní přitažlivý ráz začlenění lidských obydlí do zdejší krajiny a přírody.

Jakousi vstupní bránu, pokud navštívíme Petrovice směrem od rozcestí Dolní Čermná Verměřovice, tvoří několik stavení na samotě, kterým se od pradávna říká „Na Blahotinci“. Vesnice začíná až o pár desítek metrů dál. Na pravé straně pod Hůrou na „Pustině“ vyrostla řada nových domů, naproti nim je dětské hřiště a přírodní koutek, kde se scházejí při místních významných událostech zdejší občané. Současně tu stojí i kulturní středisko obce. V příkré zalesněné stráni, lemující toto místo, byl založen před více než sto lety větší lom na vápenitý slín. O kousek dále po levé straně silnice bychom neměli přehlédnout pomník padlých v první světové válce a v klidu u něho pár minut postát. Trochu výše, naproti činžovnímu domu postavenému v dvacátých letech, vlevo přes potůček, je vidět na zahradě proláklinu, která je památkou po sesutém neúspěšném uhelném dolu z roku 1901. Za ním je bývalý lom a místo nazývané „Kobylice.“ Cesta nás zavede ke stavení „V kotli“, odtud můžeme vystoupit na horský předěl, kde stojí ukryta mezi lípami stará Jansova kaplička. Odměnou nám je nádherný pohled na panoráma části Orlických hor, Suchý vrch, Bukovou horu a na kraj kolem Čermné, jižně pak na 500 m vysoké kopce „Varta“ a „Klekarova hora“. Napravo od silnice nám polní cesty umožňují řadu hezkých procházek údolími, zvanými ještě postaru „Kozlince“ a „V divinách“. Odtud už máme jen kousek na Hůru.

Projdeme místy opředenými zdejšími mýty a pověstmi, nejprve mineme „Sedm bratrů“, u palouku se zbytkem bývalého jezera, kterému se říká „Čertovo“ nebo také „Adamovo jezero“, odbočíme doprava na lesní cestu, kde po levé straně můžeme vidět protáhlou rokli známou jako „Pekelnice“ – „Čertova brázda“. Asi po deseti minutách chůze lesem dojdeme ke starému poutnímu místu, kapličce zasvěcené Panně Marii s léčivou studánkou a s Křížovou cestou. Když posedíme v tomto nádherném lesním zákoutí a osvěžíme se křišťálově studenou vodou, sejdeme upravenou stezkou na cestu pod Hůrou. Málokdo už ví, že to byla známá „Cesta Českých bratří“, která vedla v době náboženské protireformace z Kunvaldu na Moravu do Kralic. Zpět proti toku Čermenky míjíme na samotě stojící bývalý mlýn a dojdeme na začátek Petrovic k Blahotinci.

Druhé horní polovině vesnice vévodí vpravo na kopci ladovský kostelík věnovaný sv. Františku Xaverskému. Od kostela nahoru kolem starých dřevěnic a kamenné studánky s vytesaným letopočtem 1848 vede polní cesta do míst, kterým se říká „Na poustce“ a dále „Na babě“ – s lípou zasazenou na památku vzniku Československé republiky 28. října 1918. Trochu dále vlevo odbočuje ze silnice cesta vedoucí kolem starého statku k malému koupališti s chladnou pramenitou vodou a do údolí zvaného „Korejtka“, kde pramení petrovický potok. Na konci vesnice vpravo stával kdysi panský dvůr. Zachovala se z něho pouze část a stará studna, hluboká 25 m, které se kdysi říkalo „Vážnice“. Na nejvyšším místě silnice nad vsí „U lípy“ , kde stojí starý kříž, je překrásný rozhled do dalekého okolí. Na západ se táhne údolí, zvané „Ovčí důl“ a za ním nádherné lesy s dominantním vrchem Žampachem. Každého z tohoto místa okouzlí západy slunce. Za jasných dnů kousek cesty odtud lze vidět Krkonoše se Sněžkou. Na protilehlé straně, jako na dlani se rozkládají kopce Orlických hor. Díváme se a přemýšlíme, v kterém z těch oparem zamlžených horských údolí se asi skrývá vládkyně hor princezna Kačenka, a pod vlivem těchto romantických přírodních obrazů začínáme věřit pohádkám.